5denní Doksy

Po červencovém korsickém putování jsme si opět zajeli na 5 denní (6 etap), letos nikoli Bohemia. Okolo centra na letišti v Hradčanech se běželo všech 5 etap, což bylo přijemné - žádné dojíždění, vše pohodlně na dojití. Závody byly asi takové, jako kdyby je pořádala naše rodina s pomocí dorostenců. Těch problémů bylo dost - špatné popisy, zrušená etapa, posunuté starty, dvojnásobná délka na start oproti pokynům (E1). Pro cizince to asi bylo trochu Bulharsko, rozhodně ne co bych očekával od těch českých "mezinárodních 5days", to je hodně zavádějící a vzbuzuje představu kvalitního podniku. Přijet z Francie a zakempovat v té bažině, bylo mi jich trochu líto.

Ale když je hezky v lese, tak závodník snese skoro vše. A v lese pěkně bylo. Moc pěkné prostory, přijemně zkrácené etapy ve skalách bez žádných extrémů, lampionová houbařina, kuriózní měřítka (1:3.000/4.000 - trochu nechápu proč? ale budiž).
Nejlepším zážitkem byla rozhodně poslední etapa - větší část etapy v obrovské bažině, za kterou by se nemuselo stydět ani Norsko. To byl prostě svátek a bonbónek na závěr. Dokážu si představit velký závod (Mistrovství) ze 2/3 v přilehlých skalách a závěrečná rozhodující pasáž v této skandinávské bažině. Tak bych s tímhle prostorem naložil já.

Tady je pěkně vidět jak jsem to měl ( a nejen já) 10 kontrol plně pod kontrolou (a v hendikepu v pohodě ukazoval mlaďochům cestu) ale stačil mžik a 13!-ti minut.chyba na 11k - to se v našich lesích opravdu často nepovede :o). Do toto prostoru se ještě vypravíme potrénovat1
Suma sumárum - pořadatelé to rozhodně neměli pod kontrolou, ale nakonec to i přes nepřízeň počasí zvládli. Ale už se těším na Bohemii.

Kamenické rodinky dojižděli z chatek v Doksech a dorostenci p/vařili na shromaždišti. Monička vyhrála (doprovodné 3-denní), Ota a Zuzana byli 2., Hugo a Jitka si vylezli na bednu pro 3. místa. Z 15 účastníků na fáborkách dokončili jen 3.