Velikonoce Doksy

Velikonoční soustředění jsme letos po mnoha letech strávených na Poustkách přesunuli do Doks. Začali jsem netradičně - účastí na nedalekých 3 denních závodech Kotlářky. První etapa byla odpoledne v Nedamově. Malý prostor s okrajovými skalami byl využit do posledního čtverečního metru, houbařina a trochu schované kontroly. Moc mě nevyskakovaly a dostal jsem pěknou kládu. Ota letos poprvé běžel H12 a doběhl pár vteřin za Emilovým kamarádem z Norska - Einarem. Adam běžel radostně a bez pláče. Snad už to tedy konečně zlomil. 

Na velikonoce přijel také tým Lucky a Leifa z Fossum, a pěkně naše dorostence proháněli. Shodou okolností byli ubytovaní také v Doksech. Ale zatímco oni měli k dispozici přestavěný Lesní hotel, my jsem přijeli do Termitu uprostřed malování a výměny koberců...Po prvním zmatku to ochotná domácí vyřešila zapůjčením několika chatek a všichni nakonec měli kde spát. V sobotu jsme jeli zase na závody do nedalekých Kozlů. Čekal nás hezký terén a hodně, hodně dlouhé tratě. To je ale u Kotlářky normální. Na cílové louce bylo krásné letní počasí, hrozil skoro úžeh...Otovi se závod povedl a protože norský soupeř ztratil 11 minut, dostal se po 2. etapě do slušného náskoku. Protože jsme nikdo nebyl na poslední etapu přihlášený, přemluvil nás na dohlášku a v neděli si doběhl pro první místo i celkově.

Vyhrál velkou čokoládu, kterou si pak doma náležitě označil před mlsnými sourozenci (i rodiči). 

Nám ostatním pak v sobotu začalo to pravé soustředění. S Kožakem jsme si rozdělili treninky a přesto, že jsme toho měli z domova dost připraveno, každý večer jsme měli ještě dost co dělat a chyběli jsme tak na společné gultůře. V sobotu byl vrstevnicový treninky na Oltaříku, v neděli skalní bludiště na Hradčanech a odpoledne pak (tradiční) velikonoční štafety.


Postavili jsme 31 štafet a byl to docela slušný boj. Snažily se i největší larvy a atmosféra byla super. Farsta si ale vybrala svou daň, DISK bylo 19 štafet. Vyhrál Tom Rusý s Honzíkem Gajdou, který napoprvé docela překvapil. Tratě vedly na posledním úseku i do nevábné bažiny, ze které mi nikdo nechtěl kontroly sebrat, tak jsem si ji musel vychutnat 2x. Malí měli štafety také, boj snad ještě větší než u větších, trochu i slziček z toho stresu...ale po závodě pohodové hrátky na okolních skalách daly rychle zapomenout...Večer bylo vyhlášení, malování vajíček a diskotéka.

Na velikonoční ponděli jsme po pomlázce vyrazili opět na Hradčany, tentokrát ale do bažinaté Tajgy u letiště. Úžasný terén, který jsme vyzkoušeli na loňských 5 denních nebyl naštěstí tak bažinatý jako vloni, ale přesto bylo k vidění hodně fotograficky vděčných situací. Kluci proto holkám a kdo sebere víc kontrol. Mapa byla perfektní, všechna čest. Žáci viseli, dorostenci řídili...a veteráni si to užívali...Tak zase za rok a na stejném místě!