Souběžně s úspěšným vystoupením KAM na mistrovství KT jsme využili 3 denních norských svátků "Pinse" (Letnice) a zajeli si s Otou k Lucce a Leifovi na 3 závody Pinselopene (11-13.6.). Budeme posila nebo ostuda, když poběžíme za Fossum? V týdnu v Norsku pršelo tak, že u Osla byly povodně a severně od Hamaru, kde závody probíhaly byla dokonce kvůli sesuvům půdy uzavřená hlavní silnice...Měli jsme ale štěstí, druhý den po příletu se počasí otočilo a na závody už bylo hezky.Závody byly taková norská Á-čka, zároveň pro dorost a juniory jako nominačky na EYOC a juniorské mistrovství světa (České Kanadě ani Polsku se to ale vůbec nepodobá). Tomu odpovídalo i zázemí - velkoplošná obrazovka, online tracking, speakři....velká akce. Opticky to ale mělo trochu menší rozměr než český ekvivalent - přece jenom přes celé norsko se slítají jen ti, kteří se mohou nominovat, pro celé rodiny by to byl při místních vzdálenostech trochu drahý špás. První dva dny jsme běželi u městečka Loten, kde byl hezký rovinatý les s kupkami a krásným bílým mechem. Terén nebyl totálně skandinávsky vražedný, ale jemná mapařinka na kupkách s víceméně dobrou viditelností. Takové orienťácký dezert. Poslední den nás čekalo ale pravé norské peklo. Kopcovitý terén s minimem cest, extrémně měkou podložkou, každý krok musíš vytahovat nohu z bažiny, borůvčí nebo šutrů, v jižní části velmi detailní, v severní naopak hodně svahovitý s hrubšími tvary. Les byl použit v minulosti na mistrovství norska na ultralong a v roce 2007 i na klasické mistrovství. I noři z toho lesa mají respekt. Mapovat se musí 100% pobytu v lese, když ztratíš kontakt, už se nenajdeš. Oskar si po doběhu stěžoval, že ho bolí hlava z toho jak musel neustále mapovat a dávat pozor. A nebyl sám. Mapa samotná by nám vystačila na týdenní soustředění a pořád by se bylo co učit. První dva závody se mi s místní závodilo lépe, než tento poslední den. V otevřenějším terénu se s nimi soupeřit dá, ale v pravé skandinávské "klasice" je to problém. Pokud to opravdu pořádně hlídáš, nakonec se to dá i umapovat, ale musíš běžet tak pomalu, že dostaneš půl hodiny ani nemrkneš. Ale byla to nádhera, zůstane to ve mně ještě dlouho a určitě si to napřesrok pojedeme zopakovat.
Ota zjistil, že to co stačí v Česku, nestačí v Norsku a ve velké konkurenci 30-35 kluků skončil 8., 7. a 6., vždy 2-4 minuty za prvním. V každém závodě udělal menší chybu nebo chyby, a bylo vždy několik kluků, kteří to profrčeli lépe. Byl z toho trochu rozmrzelý, ale dobrý poznatek. Shodou okolností byla většina z lepších soupeřů z "našeho" klubu Fossum, takže Ota má spoustu nových kamarádů a soupeřů ze svého ročníku 99. A jeden z nich je i ve startovce na 5-denních v Chorvatsku.
H12 - 1. den:
Výskedky jsou zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat